Aneb jak jsme měsíc skoro nespali, abychom pomohli několika Tiběťánkům...
 |
| ...netřeba komentáře... |
No a rok uběhl jako voda, my jsme někdy asi v lednu kontaktovali M.O.S.T., tedy sdružení pro Tibet, které za festivalem stojí, že bychom se rádi zapojili, našli si Ivu s Honzou, kteří se o něco pokoušeli už loni a zábava mohla začít. M.O.S.T. poskytuje zájemcům takzvaně festivalový balíček, což je několik filmů, které vám pošlou a vy můžete ve svém městečku udělat nějaké promítání. My jsme si ale řekli, že nebudeme troškařit a tak jsme si ještě vymysleli pár svojích akcí, plus byl v plánu koncert tibetské zpěvačky a meditační přednáška. Předem nás tedy čekalo pobýhání po Brně a hledání prostorů, kde bychom mohli akce pořádat, nejlépe za nulový nájem. Naštěstí je tu plno dobrých lidí, čajoven a podobně, takže jsme včas uzavřeli program a mohlo se vylepovat plakátky po celém městě, samozřejmě i s další propagací.
No a pak už to přišlo jako velká voda - den D, aneb 1.3. a první promítání prvního ročníku brněnského Festivalu pro Tibet v prostorách Labyrintu. Jsme tu naklusaní dopřed, banery, letáčky, obchůdek, košík na dobrovolné vstupné, prostě všechno připraveno v pohotovosti a my jen čekáme na návštěvníky. Nakonec tedy dorazilo asi 6 návštěvníku, což jsme později zhodnotili jako docela úspěch a mohlo se začít. Na programu máme dva filmy a to Semínka Tibetu a Uvedení Jeho Svatosti dalajlámy do řádu, které nakonec sklidí úspěch, je zde příjemná atmosféra a my jsme opravdu zvědaví na další akce.
Hned další na programu je Geše Ňima Ozer Čhokortsang, tibetský láma, a jeho přednáška s názvem Meditace pro každý den. Geše ale přijíždí do Brna již dopoledne a my jej máme na starost, takže se dozvídáme i plno zajímavých věcí, hlavně že pobývá v ČR již delší čas, učí na UK tibetšinu a celkově je to opravdu veselý a moderní člověk - docela opak toho, co jsme si představovali (poznámka mluvící za vše: má facebook! kdo z vás má v přátelích tibetského lámu?!). My se ale hlavně třeseme strachy, aby účast nebyla jako na první akci, ale obavy se rozplývají poté, co dovnitř přednáškového sálu proudí davy lidí a my jen donášíme další židle. Geše nám poté povídá o bönistických meditacích a nakonec si ji i sami zkoušíme. Lidé mají miliardu dotazů, ale náš mnich musí pomalu upalovat na autobus a my jsme hrozně rádi za tak skvěle vydařenou akci.
Dalšími akcemi jsou třeba dvě promítání v čajovně Za zrcadlem a to filmů ze série Poselství Tibeťanů - Tantrismus a Buddhismus. Následuje další promítání v Labyrintu, tentokrát s nesrovnatelně větší účastí, filmů Přechod přes Himaláje a Na druhé straně Himalájí. Je to dvojice opravdu silných snímku o tibetských dětech, které utíkají přes Himaláje do Indie, aby jim byl zaručen aspoň trochu hodnotný život. A pohled na sedmileté dítě, které má na nohou nějaké rozedrané tenisky, trmácející se ve sněhu ve výšce přes 5000 metrů je opravdu velmi silný zážitek...Dále nás čeká přednáška od Barči, která má skrze M.O.S.T. adoptování několik dětiček, o její cestě do Indie a o tom, jak pomoc sdružení opravdu vypadá.
V polovině měsíce se koná největší lákadlo festivalu a to koncert tibetské operní zpěvačky Namgyal Lhamo. Tuto akci jsme naštěstí neměli na starosti, naším úkolem je pouze zajistit kontrolu lístků, obchůdek a podobné drobnosti - o to víc si ale koncert užíváme. Je to neskutečný zážitek a zpěv, který nikdo z nás ještě neslyšel, prostě něco úžasného, nemám více slov...
Poslední dvě akce, které jsme si obě navymýšleli my, je předčítání tibetské litertury a miskování. Čtení se odehrává ve Skleněnce, účast není sice tentokrát nijak závratná, ale hosté jsou dobře nalazení, takže poté, co přečteme několik připravených pohádek a příběhů, můžeme knihy poslat dál a do předčítání se zapojí všichni (dokonce máme připraveného falešného dobrovolníka z publika, který se toho nadšeně ujme a ostatní už poté nijak neprotestují...). A máme tu poslední akci a to Miskování. Miskování je takové společné hraní na tibetské misky spojené s popíjením tibetského máslového čaje. Takhle řečeno to zní moc pěkně, ale než se nám podařilo sehnat dostatečné množství misek, po zjištění, že nám chybí paličky na hraní jejich rychlé vyrábění, příprava čaje, který jsme nikdo nikdy nedělali atd. Všechno se ale zdaří, do prostoru malinkaté čajovny Na Kounicově se nahrne hromada lidí a po krátké instruktáži už se může hrát. Podáváme čajík, který se připravuje ze silného černého čaje, másla a soli - některým stačí pouhé usrknutí, jiní si jej hned zamilují a popíjejí kalíšek za kalíškem. Na misky se většina po chvíli naučí zdárně hrát, takže krásně souzníme, nálada je uvolněná a my si můžeme konečně chvíli vydechnout a v poklidu si užít poslední chvíle festivalu - spokojení se svou prací, ale i trošinku rádi, že je to zdárně za námi.
No co říct závěrem...super, paráda, bezvadné! Strávili jsme ve víru festivalu více než měsíc, organizace nám dala pěkně zabrat, ale pocit z dobré věci, které jsme tím prospěli, to bezpečně vyrovnal. Skvělá zkušenost a příští rok určitě znovu.
No a pak už to přišlo jako velká voda - den D, aneb 1.3. a první promítání prvního ročníku brněnského Festivalu pro Tibet v prostorách Labyrintu. Jsme tu naklusaní dopřed, banery, letáčky, obchůdek, košík na dobrovolné vstupné, prostě všechno připraveno v pohotovosti a my jen čekáme na návštěvníky. Nakonec tedy dorazilo asi 6 návštěvníku, což jsme později zhodnotili jako docela úspěch a mohlo se začít. Na programu máme dva filmy a to Semínka Tibetu a Uvedení Jeho Svatosti dalajlámy do řádu, které nakonec sklidí úspěch, je zde příjemná atmosféra a my jsme opravdu zvědaví na další akce.
Hned další na programu je Geše Ňima Ozer Čhokortsang, tibetský láma, a jeho přednáška s názvem Meditace pro každý den. Geše ale přijíždí do Brna již dopoledne a my jej máme na starost, takže se dozvídáme i plno zajímavých věcí, hlavně že pobývá v ČR již delší čas, učí na UK tibetšinu a celkově je to opravdu veselý a moderní člověk - docela opak toho, co jsme si představovali (poznámka mluvící za vše: má facebook! kdo z vás má v přátelích tibetského lámu?!). My se ale hlavně třeseme strachy, aby účast nebyla jako na první akci, ale obavy se rozplývají poté, co dovnitř přednáškového sálu proudí davy lidí a my jen donášíme další židle. Geše nám poté povídá o bönistických meditacích a nakonec si ji i sami zkoušíme. Lidé mají miliardu dotazů, ale náš mnich musí pomalu upalovat na autobus a my jsme hrozně rádi za tak skvěle vydařenou akci.
 |
| Organizátoři a Nyima - meditační přednáška |
V polovině měsíce se koná největší lákadlo festivalu a to koncert tibetské operní zpěvačky Namgyal Lhamo. Tuto akci jsme naštěstí neměli na starosti, naším úkolem je pouze zajistit kontrolu lístků, obchůdek a podobné drobnosti - o to víc si ale koncert užíváme. Je to neskutečný zážitek a zpěv, který nikdo z nás ještě neslyšel, prostě něco úžasného, nemám více slov...
Poslední dvě akce, které jsme si obě navymýšleli my, je předčítání tibetské litertury a miskování. Čtení se odehrává ve Skleněnce, účast není sice tentokrát nijak závratná, ale hosté jsou dobře nalazení, takže poté, co přečteme několik připravených pohádek a příběhů, můžeme knihy poslat dál a do předčítání se zapojí všichni (dokonce máme připraveného falešného dobrovolníka z publika, který se toho nadšeně ujme a ostatní už poté nijak neprotestují...). A máme tu poslední akci a to Miskování. Miskování je takové společné hraní na tibetské misky spojené s popíjením tibetského máslového čaje. Takhle řečeno to zní moc pěkně, ale než se nám podařilo sehnat dostatečné množství misek, po zjištění, že nám chybí paličky na hraní jejich rychlé vyrábění, příprava čaje, který jsme nikdo nikdy nedělali atd. Všechno se ale zdaří, do prostoru malinkaté čajovny Na Kounicově se nahrne hromada lidí a po krátké instruktáži už se může hrát. Podáváme čajík, který se připravuje ze silného černého čaje, másla a soli - některým stačí pouhé usrknutí, jiní si jej hned zamilují a popíjejí kalíšek za kalíškem. Na misky se většina po chvíli naučí zdárně hrát, takže krásně souzníme, nálada je uvolněná a my si můžeme konečně chvíli vydechnout a v poklidu si užít poslední chvíle festivalu - spokojení se svou prací, ale i trošinku rádi, že je to zdárně za námi.
No co říct závěrem...super, paráda, bezvadné! Strávili jsme ve víru festivalu více než měsíc, organizace nám dala pěkně zabrat, ale pocit z dobré věci, které jsme tím prospěli, to bezpečně vyrovnal. Skvělá zkušenost a příští rok určitě znovu.
 |
| PROGRAM FESTIVALU |
