 |
| Obědová pausa v Litomyšli |
M. a J. si řekli, že když už mají ty narozeniny tak blízko po sobě, tak by je i mohli společně oslavit a to třeba tak, že podniknou nějaký výletík. Mělo to být něco uprostřed jejich aktuálních míst pobytu, kde ale celkem nic moc nebylo, takže plánování trasy bylo poněkud složité a skončilo tak, že si dali v neděli večír sraz ve Svitavách a pak se uvidí. Pro začátek se vidělo tak, že jsme si prohlédli městečko (Muzeum esperanta, cože?) a pak se vydali do polí hledat příjemné místo pro spaní pod hvězdami, protože kdo by přece tahal stan.
Pondělní ráno nás uvítá sluncem v plné palbě, vydržet ve spacáku je po osmé téměř nemožné, ale my docela statečně odoláváme v poloze vleže, hlavně taky proto, že si nejsme pořád úplně jistí kam po vstanutí zamíříme. Nakonec k tomu ale dojde, chvíli bloudíme v bludišti zahradkářských kolonií a poté se vydáváme kouknout na hraniční kameny mezi Moravou a Čechy, při kedlubnovo-obědvací pause dochází i na slavnostní dárků předávání (juch) a pak už nás to chození moc nebaví, takže se došouráme k cestě a asi dvě minutky před příjezdem autobusu chytáme super stop do Litomyšle.
 |
| Znavený poutník v Nových hradech |
Zde si máchájíc nožky v ledové říčce dáváme něco víc podobné obědu a vyrážíme poznávát krásy města. A že se je na co koukat, zámek je opravdu superní, pokračujeme různými zahradamy, kostelíky, lezeme po uměleckých dílech, mácháme se s dětmi v brouzdališti, hledáme nejlepší zmrzlinu a pak už nás zase popadá cestovatelský duch a my vyrážíme dále. Stopujíce na výpadovce (čti skoro polňačce) si M. skoro ani nestihne natrhat něco třeští a už je tu stopařůchtivý řidič, který nás šupem dopraví do Nových Hradů. Nové Hrady jsou malinká vesnička, kde se ale nachází obří rokokový zámek s krásnou zahradou (prej "Malý Schönbrunn" nebo "České Versailles"), dále třeba stromový labyrint či krásné zahradní divadlo - no prostě idyla až za roh. Takže se tam chvíli s klidem v duši poflakujeme a pak už tradá zase do přírody.
 |
| Novohradské zahrad |
Podél toku Novohradky, v přírodní zajímavosti zvané "Přírodní kupele" podnikáme dokonce očistu a pak už jen kolem samých pěkných skalek až k jedné nazvané Kolumbovo vejce (při troše představivosti jako obří vejce vypadá) a poblíž vyšplháme na skalní plošinku a říkáme si jaké jsme nenašli krásné místo na spaní. Leč hned po večeři (vyslovujme dle J. bul-gur) začně trochu kap kap kapat, takže se radši zavčasu stěhujeme pod převis (no ovšem, že nakonec nepršelo).
A máme tu uterní ráno, vstávání nám opět nijak zvlášť nejde, sbíháme do nějaké dědinky a pak se vydáme směr Toulovcovy maštale, zdejší nejatraktivnější lokality - no jsou to superní pískovcové skalky, kde si nějaký loupežník prý schovával svůj lup, ale hlavně by se tu dalo skvěle loziti. Potom pokračujeme někam, ale jména zdejších vesniček se nám už hrozně pletou a ani když si na náměstí u kouhouta dávame oběd, tak si to jméno nepamatujeme.
Po obědě opět zkoušíme naše stopovací štěstí a světe div se, asi tak třetí auto nám zastavuje a my už si frčíme do Poličky se zdejším rodákem, který nám i podá výklad o místních zajímavostech. V Poličce opět pokukujeme po městě, oblézáme kolem hradeb, až se nakonec u jezírka svalíme do trávy a dáme si jak jinak než Poličské pivo Poličku přímo v Poličce (a to vše za bezkonkurenční cenu 16 Kč za škopek!). Nyní už se ale nezadržitejně blíží závěr našeho výletíku a my se pomalu šouráme na nádraží, abychom se pokojně každý rozjeli do svého městečka. No výletu zdar...
A více foto:
 |
| Vandalové v Litomyšli |
 |
| Ráno pod/na převisu... |
 |
| Polička v trávě... |
