středa 24. října 2012

Skauti pro rozvoj

Skauti pro rozvoj je projekt z dílny Katedry rozvojových studií UP v Olomouci pro všechny skautíky, které trošku zajímají témata jako humanitární pomoc, multi-kulti, globálně-rozvojové vzdělávání a podobná vznešená slovíčka. V praxi se jedná o sérii čtyř víkendovek, zaměřených vždy na jedno téma - plno teorie i praxe, kterou pak můžeme použít ve svých oddílech. A všechny informace, které načerpáme, pak budeme moct použít příští rok v létě během praxe v Moldavsku..
..rozvinutí účastníci..

První víkendovka zaměřená na téma multi-kulti výchova proběhla už dávno dávno v dubnu a rozhodně byla skvěle motivační. Témata jako předsudky, cizinci u nás, romská problematika, sociální vyloučení - formou přednášek, videí, ale hlavně aktivit, které jsme si sami vyzkoušeli. A v neposlední řadě se skvělým jídlem, vždy z jiného koutu světa.

Druhou víkendovku jsem bohužel nestihla, protože jsem pobývala na Naději a třetí se uskutečnila nyní v půlce října. Tentokrát na téma Humanitární pomoc a rozvojová spolupráce. Nejdřív jsme se zabývali samotnými těmito pojmy, co znamenají a jak se liší, jejich historie. Sobota začala aktivitou venku s názvem Nákaza a následovala skvělá přednáška pana Dušana Brinzanika z Lékařů bez hranic. Potom další velká hra Reportéři z Ledlu a přednáška o rozvojové spolupráci v Pákistánu, aktivity Vězňovo dilema a něco prakticky o projektu Postavme školu v Africe. A navečer Markéta Kutilová z Člověka v tísni a něco o projektech v Kambodži, pro mě asi nejzajímavější přednášející a vůbec téma. V neděli nás čeká Jirka a něco obecně o české rozvojové práci, česká PRT v Afgánistánu, Mongolsko... Všechny témata a aktivity jsou strašně zajímavé a program je šíleně nabitý - v hlavě mi však zůstává tolik myšlenek a zajímavostí, největší přínos však má, že se setkáváme s opravdovými odborníky a lidmi s dlouholetými zkušenostmi, kteří se už vymanili z prvotního nadšení typu "teď spasím svět" a ukazují nám tak opravdovou realitu i samotné pomoci (má to vlastně cenu? I přese všechno prostě má!). A nakonec aspoň malé poděkování Jirkovi, že to všechno organizuje :)

čtvrtek 18. října 2012

Vavřinec (13.10.2012)

Zase ta podzimní voďácká sranda...


Vavřinec je takový mrňavý potok kousek od Kolína, co se tak vlastně doopravdy vůbec nejmenuje, a na podzim se do něj vypustí rybník (ten už se teda Vavřinec jmenuje) a je zněj dravý tok. Jak píší voďácké cestovní kanceláře - pořádný brutál, absolutně nevhodné pro začátečníky, bla bli bla...

No prostě jsme se tam opět letos vypravili, i když z loňska tedy nezbyly jenom pozitivní vzpomínky. Na nádraží v Kolíně se srážíme ještě s Knarem a Kokosem a vyrážíme osobákem do vesničky Vavřinec, pak ještě nějaký ten kus pěšky a už se začínají objevovat hordy kajakářů s kajaky, oneoprénoaných týpků a pálav. Vyzvedáváme si ty svoje, oblékáme neopreny, ignorujeme doporučení začít až tak za dvě hodiny, abychom se nepletli do závodu a vyrážíme k vodě. Nasedáme, ze startu podplouváme pod mostkem, co je pár centimetrů nad hladinou a pak už je to jenom lepší - je teplo, svítí sluníčko, prostě věci naprosti neočekávané, že se tomu až věřit nechce. :)

Proplétáme se mezi kajakáři (nj nj ten závod..), vyhýbáme potopeným i nepotopeným loďkám, snažíme se nenechat potopit, trasa se pěkně klikatí mezi stromky (těm taky uhýbáme) a hlavně rychle ubíhá. Cobydup jsem u místa, kde jsme se loni vyklopili, ale letos to vypadá trochu líp, strom pěkně vytáčíme a bez cvaku pokračujeme. Občas zastavujeme, třeba na čajík co je spíš lepidlo, a už je tu největší místní zabijárna, aneb Toušická kaskáda. Vyloďujeme a jdeme chvíli koukat na šílence, co to proplouvají - tedy na kajaku ještě budiž, ale pálavy se tam občas pěkně vymelou. Razantně odmítám za naši kocábku, Knar o něco míň razantně, leč Kokos se vyhecuje - příliš se mu to nevyplácí, vyklopí se hned na začátku, zbytek sjíždí po zadku, z čehož je pořádně potlučený, pádlo zachycené uprostřed řeky jeden kajakář mistrnou fintičkou naštěstí vyprošťuje.

Pak už se vše odehrává v poklidu, doplouváme poslední úsek a na konci nás už čeká Skukům. Odevdáváme lodě a necháme se dovézt do Kolína, spokojeni až za roh z toho nakonec poklidného výletíku.