 |
| JO! |
Den volna navíc ve formě zameškaných svátků velikonočních, takže dva horomilovníky nenapadá nic jiného, než jít se ztratit do hor. Původní plán neznámých Novohradkých hor byl přehodnocen a my se vydáváme spíše trochu na sever - přesneji směr Liberec a hory Jizerské. S vidinou jarního deštivého výletu si Míša suverénně zapomíná pláštěnku, což se nakonec ukáže jako ne zas tak špatný nápad.
Míša se vydává v páteční ráno směr Praha, aby se před výšlapy stihla ještě zničit na stěně s panem stromolezcem a odpoledne už tradá na žlutých kolech směr Liberec. Na nádraží jsme vyzvednuti dvěma ochotnými slečnami a už se vezeme pod ten jejich kopec, co tam prý vlastně není. Neztrácejíc ani minutku šplháme jak veverky vstříc vysílači v mlze. Z vrcholku Ještědu se nám samozřejmě naskýtá úžasný výhled na ...ano je to mlha.
Večerní program se naskýtá v podobě vycházky po městě s přívětivým mrholením a i přes tyto nepříznivé podmínky je Míša jako učarována. Proč, proč? Protože našla své město, jakoby se vrátila domů, prostě se jednoduše zamilovala do onoho místa - těžko vysvětlitelné, ale pravda ve všech ohledech. :)
 |
| Tato fotka je naprostý padělek, protože je na ní slunečné počasí! |
A máme tu ráno, jak jinak než sychravé na výletě s "Drahým prokletým". Nápad zůstat celý víkend v posteli se kategoricky odmítá a my se ocitáme v Jizerském podhůří. A už šlapeme hore, začínají se objevovat první skály a nálada stoupá a stoupá, protože je tu prostě nádherně, my samozřejmě nevolíme vždy nejjednodušší cestu, šplháme se po skalkách, poskakujeme z kamene na kamene, koukáme z vyhlídek, přemýšlíme o koupání ve vodopádech.. A o kousek výš nám konečně dochází, že pláštěnka bude opravdu naprosto zbytečná věc a začínáme naopak litovat, že jsme si neopatřili sněžnice. Brodíme se sice ve sněhu, ale aspoň občas vysvitne sluníčko a k večeru na Jelení stráni rozbíjíme tábor - jak jinak než na sněhu (a opička lituje, že nemá své skvělé sněhové kolíky, protože to by bylo mnohem lepší!).
 |
| Tolik o jarním táboření... |
Ráno, stejně jako celou noc sněží...a náš stan je pěkně zasypaný a nám se ani náhodou nechce vstávat, takže se vyhrabáváme až v pozdním dopoledni s prvními běžkaři, což nám ale zas tolik nevadí, protože se rozhodujeme nepokračovat dále do Krkonoš. Takže se vypravujeme do Jizerky s pauzou na polívku, dále na vrchol Bukovce a podél toku Jizery do Harrachova, kde se nám podaří neskutečná věc - tedy že dojdeme na nádr a zrovna jede vlak, no páni! Po neskutečně dlouhé době dorážíme do Liberce, mezitím se snažím přes telefon navést bratra ke koupi lístků na bus, což komplikují tunely, kterých je na trase asi miliarda a já málem vybouchnu. Ale vše se spraví, protože máme čas se ještě projít po městě a nálada je zase veselá až na kost. Zimní přechod končí a tradáá do Práglu!
Odkaz na fotky:
Žádné komentáře:
Okomentovat