 |
| No jo, ti pedagogové... |
Začátek nového školního roku a pro Míšu to znamená i vstup do nového studia - tak tak od září si vesele studuje další dva obory, jmenovitě Sociální pedagogika a Speciální pedagogika. No a právě z pedagogiky sociální v zájmu pořádného socializování se nám konal i adapťák. Už začátek byl dost veselý, protože o samotné akci jsem se dozvěděla při pobývání na Ukrajině, takže jsem se stihla vrátit ve tři v noci pár hodin před srazem a ty ještě strávila sháněním a vyráběním potřebného vybavení. Dorážím na sraz na nádraží jako vyoraná myš, je mi děsně blbě (což jaksi nepřejde za celý pobyt a mírně mi ho ztrpčuje) a poprvé se setkávám se svými spolužáky - po chvíli nám dochází, že nikoho z pedagogického sboru asi nemáme očekávat, takže kupuje lístek do Skleného nad Oslavou a vyrážíme. Při výstupu už ale objevuje horda potulných a pokřikujících cikánů (ano, přestrojení našich pedagogů) i se slepicí v podpaží, protože celá akce se nese v duchu velkého cikánského putování, a jsme náležitě uvítání. Putování začíná, dostáváme nálepku na čelo, která určuje jak se k nám mají lidé chovat, povídáme a máme zjišťovat odpovědi na podivné otázky ("Jaká je tvoje hustokrutořídká kulinářská slast?" a podobně..), občas zastavujeme na nějaké seznamovačky, seřazovačky, plyvání žvýkaček do dálky, získáváme do opatrovnictví slepici atak. Cesta je to děsně dlouhá, teda asi 10 kiláků, ale po probdělé noci a s tím děsným množstvím aktivit celkem brutál. Konečně ale dorážíme na základnu v Moravci, chvíli hledáme svoje klíčky od chatek a pak konečně oběd.
 |
| Prolízačka |
Trocha zaslouženého odpočinku a srážíme se venku, vyrábíme přístřešek pro slepici a strkáme hlavy do děr v prostěradle, abychom pověděli, co jsme se o ostatních dozvěděli. Podle podivných kartiček se rozdělujeme do skupinek a prolízíme pavučinou, poslepu se taháme s lany, plácáme čísla a namáháme mozek u vytahování věciček s věcí, na které nesmíme sáhnout. Další velký program jsou Koňské dostihy - zase kartičkové rozdělení do jiných týmů, procházíme si závodní dráhu, vybíráme bankéře, který na nás sází a koně, kteří poběží a začíná první kolo. Každé kolo jiný styl, cirkus parkour či mrtvý kůň, jiný sázejicí, napětí narůstá, taktizuje se maximálně, koně umdlévají, prostě pořádné dostihy. Opět znavení se doplížíme na večeři a po ní zas jedna cigánčina - hledáme nevěstu, dary a skládáme ódy pro cikánského prince, co je tak trošku gay; no přinejmnším je to dost zábava. :) Večer pak samozřejmě zábava volná na baru, s kytárou i bez, já jsem však úplně hotová a mizím spáti dost brzo.
 |
| Zelená hamburgerová skupinka v celé kráse |
Ráno začíná ala rozcvičkou se šílenými písněmi, rozhodnu se tedy dorazit až na snídani, kterou však nemůžu ani náhodou sníst a začínám přemýšlet, co za podivnou virózu jsem si to z toho východu přivezla. Program začínáme uvnitř, ekonomická hra na světový trh, vyrábíme plno geometrických tvarů, snažíme se je co nejlíp prodat a zvolit nejlepší strategie výroby, aby nás nakonec všechny naprosto rozdrtila Uganda, se svou tajnou diamantovou fintou. Na odlehčenou hra na hřišti se strefováním se do kyblíků, které má někdo přivázané na zádech a poté vyrábění vesmírných modulů pro vajíčko.
Oběd a pak aktivita na celé odpoledne, začínáme pěkně scénkou dvou bezdomovců, kterým se zachtělo něčeho dobrého k snědku a co je lepšího než pořádný hamburger. No a my jsme dobré duše s sociálním cítěním, takže se vydáváme do okolních vesnic, abychom náhodou nebyli k přehlédnutí jsme ve skupince vždy oblečeni jen do jedné barvy, a snažíme se sehnat co nejvíc surovin na výrobu našeho hamburgeru. No aspoň v našem případě to není moc jednoduché, neb před námi proběhli vesnicí jacísi podomní obchodníci, takže lidé nejsou úplně ochotní, někteří nás dokonce označí z jehovisty. Postupně se nám ale začíná sbírat dost podivná sbírka surovin a my uvažujeme, co z toho vytvoříme. Vesnicí nás pronásleduje dědeček se sympatickým svetrem, takže to otáčíme a míříme zpět. Na základně se rozhodneme vytvořit dokonce dva výtvory - sladkou a slanou verzi, sladká s jogurtem a ovocem, hlavním lákadlemslané je smažené vajíčko a cuketa. Výtvory odevzdáváme, jde se na večeři a potom velké ochutnávání. Večerní program mají na starosti letošní druháci, pobíháme po tmě za podivnými cikánskými úkoly, skládáme písně, hrajeme skořápky či házení podkovou a luštíme romštinu, program pomalu přechází do volného až k ránu...
Opět začátek rozcvičkou, potom trocha teorie, protože se dozvídáme plno podrobností o našem budoucím studiu, oborech, předmětech atak dále, ještě nějaký program, co už si nepamatuju a po obědě tradá na autobus (naštěstí ne celých 10 kiláků zpátky) a zítra nadšeně do školy, tak uvidíme jaké to bude. :)
 |
| "Mluv se mnou jako s pětiletým dítětem" |
Žádné komentáře:
Okomentovat