Dýchánkovská víkendovka (14.-16.9.2012)

To tak někdy během semestru padl návrh, že bychom mohli udělat nějakou společnou dýchánkovskou akci o prázdninách, nejlépe nějaké putování. Z putování se nakonec stal víkend na chatě a prázdniny jsme naštěstí stihli o posledním víkendu před začátkem školy. 

Skupinovka na Kazatelně

Nakonec jsem to měla tak trochu na starost, aby se teda aspoň něco uskutečnilo a daří se. :) Srážíme se v pátek na hlaváků, uděláme bleskový průlet Tescem za účelem získání jídla a v poslední chvíli dobíháme na Zvonařce autobus - prostě začátek jak má být. V autobuse se konečně všichni pozdravíme, celých pět kusů Dýchánků, šestý se dopraví ráno a čeká nás dlouhá cesta do Vřesovic na úpatí Chřib. Chvíli hledáme chatu, pak už je ale Kukačka na obzoru a Olda nám povídá všechno potřebné - je to taková malá chatička, kapacitou tak osm lidí, voda ze studánky, ale skvěle udržovaná a prostě roztomilá a útulná. Večer trávíme povídáním s hosty zdějšího střediska a potom do nočních hodin plníme naše předsevzetí - plánování programu na další semestr...
Ráno vstáváme celkem brzy a já, Tibor a Amazoňan se jdeme poránu proběhnout a hupnout do vod zdejšího rybníčka, posbíráme Rodriga, který trochu zabloudil cestou od autobusu a běžíme zpět na snídani ala široký výběr buchet a bábovek. Poté si půjčujeme mapu a vyrážíme do těch zdejších hor. Nejdřív vedou naše kroky směr zříceni Cimburk - moc pěkný hrádek, o který se stará zdejších skupinka lidí zapálených do dřeváren a všude kolem jsou k nalezení podivná vyrobená strašidla. Dostáváme kapesního průvodce, takže hrad sami prolézáme a na střídačku si děláme průvodce, občas i s překladem do znakového jazyka pro neslyšící v podání Rodriga. Potom se snažíme nacpat do jedné středověké klece pro hříšníky, zkoušíme vězeňské koule a pak už radši rychle místo opouštíme. :)

Kolik Dýchánků se vleze do jedné klece?

V altánku se zastavujeme na oběd a vyrážíme se kouknout ještě na skalní Kazatelnu, odkud je taky moc pěkný výhled na ony Chřiby. Potom už pomalu cesta zpátky a v chatě ještě na chvíli usedáme zpět k našemu plánování, abychom teda měli úplně splněno a nutno říct - mise úspěšná. To už se s námi ale loučí Tibor a vyráží za putováním se svým tátou. My se zabíráme do aktivit z dílny Amazoňona - setřelování obřím prakem, který čtyři lidí drží a pátý se je snaží korigovat a jiné blbinky s tímto zařízením - a poté také Vojty. Ten přichází s podivně znějící hrou roztahovaná. Něco jako šlapaná, jen se to hraje s nožem, který si zabodáváme do země u noh a prostě úkolem je, co nejvíc ostatní roztáhnout.
K večeru vytahujeme lavičky, přejdeme cestu pro nasbírání nějakého dřeva (ach takový luxus) a zapalujeme táborák. K tomu samozřejmě nefalšované špekáčky, osolené rajčata. které se stávají předmětem Rodrigova sáhodlouhého udiveného monologu a kytára v podání Vojty. Padá tma, kytary přibývá, časem dozrává čas i na ledvinu (čti mango) a prostě je nám celkově hej.
Ráno si pořádně pospíme a protože je neděle, nelze začít jinak než vánočkou. Vše se nese v poklidném duchu, až je pomalu čas začít se balit a uklízet. Oběd nestíháme, tak aspoň každý fasuje nějakou polívkovou část (ano, starý dobrý kamarád pórek), loučíme se s tím pěkným místem a šlapeme na autobus. Cestou v něm hrajeme karetní hru Hobit, což zahrnuje hlavně hlasité vyřvávání hesel, které se objevují na kartách (to je v pravidlech, žádné výtržnictví..) a dalších k průběhu hry, jako "Žranice!" případně "Pitka". Na Zvonařce se opět loučíme a zakončujeme po dlouhé době zas jednu dýchánkovskou výpravu.

Jo a samozřejmě nějaké ty fotky k vidění:

http://myska-zebra.rajce.idnes.cz/14.-16.9.2012_Dychankovsky_vikend/

A furt, cože je to vůbec ten Dýchánek?

http://www.dychanek.cz/